václav fikar

Rozhodně nemohu říct, že bych trpěl nedostatkem tak obyčejného kousku oblečení jako jsou ponožky. Mám jich mraky. Jenže jak se ukazuje, ani plné šuple nestačí.

Berounku pod Berounem lemují zleva skály, napravo ve směru na Srbsko člověk občas vyplaší bažanta. Řeka tady ještě rozhodně nepřipomíná českého velikána. Spíš jen střední tok běžné velikosti.

Jaký výsledek dostaneme, sečteme-li měsíc padajícího sněhu s týdnem citelného oteplení a deštěm? Rozvodněnou Ohři tak, jak ji místní lidé už dlouhé roky nepamatují.

Jakkoliv zimu nesnáším, přece jen jí musím přiznat jednu kladnou vlastnost. Když už totiž nemůžu na ryby, doháním resty ze sezony. Stávám se tátou na plný úvazek. K radosti svých kluků...

Poznal jsem, jak léčí extrémní mráz. Ve městě horkých pramenů.

Další z pracovních reportáží mě zavedla na stopu "osamělého města". Abych věděl, o čem píšu, na vlastní kůži jsem vyzkoušel internetové seznamky. A zjistil jedno. Najít partnera přes seznamku chce moře trpělivosti a nakonec i ranec štěstí. 

Potřeboval jsem to. Musel jsem je mít. Alespoň pár čerstvých fotek k takovému tomu domácímu žvýkání u Zoneru. Přízraky abstinenční krize, vyvolané zapomenutím kompletní foto výbavy ve vlaku, mě po třech týdnech dostaly. Spolu s mrazivým sluncem.

Devět set padesát let. Tak přesně tolik je letos městu Cheb. Jednomu z nejstarších českých měst. Ačkoliv českých... V minulosti byl Eger víc německý než český. Díky bohu, protože i díky tomu je dnes velmi fotogenický...

„Tak nám skončil veletrh,“ houkla na mě v neděli sousedka. „A kterej, paní Müllerová? Já znám dva,“ ptal jsem se od dveří. „Jeden v Praze a druhej v Brně.“ „Ale, milostpane,“ pokřižovala se, „ten v Praze, v Letňanech.“

Silnice plné hlubokých děr, které na pár kilometrech zničí auto. Tak začíná moje první výprava sezony. Dvě stě kilometrů od domova kličkuji peklem severočeských silnic a kleju. Světec, Bžany, Žalany, Prackovice.

Na přelomu zimy a jara má rybář jednu jistotu. Totiž že úlovek je vždy nejistý. Abych parafrázoval Voskovce s Werichem: Ryba je jen náhoda, jednou si dole jednou nahoře, řeka plyne jak voda… Kdo rybačku miluje, ať neztrácí naději.

Ráno jsem si vzpomněl, že miluju zvířata. A proto jsem se na ulici zapovídal s jedním labradorem. Byl uvázaný u zábradlí před školou a byl moc fajn.

Můj mobil je prevít, nepřeje mi rybu. Prakticky kdykoliv ho u vody vezmu do ruky, abych odepsal na esemesku, propásnu pěkný záběr. Vážně, má na to čich. A protože je ultra prevít, tak už promeškané záběry počítám na desítky. V sobotu ale ostrouhal, přestože...

Karlovarské hotely ožívají. Přesvědčil jsem se o tom jako portýr ve čtyřhvězdičkovém Royal Regentu.

S jarem se k revírům vrátili rybáři, a s nimi také feeder. Jedním z nejdůležitějších článků feederových udic, který ve složitých terénech rozhoduje o zdolání ryby, je přitom vlasec. Některé z vlasců určených speciálně na feeder jsem proto podrobil testu. Nikoliv v laboratořích, ale přímo na rybách.

Od třetí dubnové dekády jsem na čtyřech kolech. Stačilo jen, aby mi v nose zavoněly první květy barborek, a já natankoval na Shellce plnou a šlápl na plyn. Najel jsem na rytmus čtyřikrát týdně s prutem u vody. Feedrové lázně jsem si přitom naordinoval sám. Proč?

Pokrok nezastavíš, můžeš se mu jen přizpůsobit. Přesně na to jsem myslel, když za mými zády profrčela už čtvrtá skupinka funících cyklistů, a to během pouhé hodiny. Nově otevřené úseky cyklostezky podél Ohře totiž přivedly cyklisty do míst, která až donedávna...

Na hladinu Skalky zahrály první kapky červnového lijavce. Zprvu jen jemně, jako by kdesi v šeru preludoval Pán dešťů na neviditelném pianu. Brzy však přitlačily na šroťák. Lijavec chytil rytmus, a pak už jen virbloval k útěku.

Jakmile děti objeví televizi, doma se vždycky něco změní. Především stoupnou jejich nároky. Šišky z lesa, které do té doby úspěšně nahrazovaly plyšáky, už jim přestanou stačit. Najednou se jim tyto levné hračky od Krakonoše přestávají líbit, chtějí víc. Mnohem víc.

Ještě v devět hodin hodin ráno v ústeckých Olšinkách na rybách, v jednu odpoledne už v bavorském Waldsassenu na tradičním bürgerfestu. I tak to vypadá, když nevím, co roupama. Jen pár hodin mě přenese v čase a prostoru a rázem se ocitnu v jiném oblečení na docela jiné akci v jiné zemi.