václav fikar

Jakmile děti objeví televizi, doma se vždycky něco změní. Především stoupnou jejich nároky. Šišky z lesa, které do té doby úspěšně nahrazovaly plyšáky, už jim přestanou stačit. Najednou se jim tyto levné hračky od Krakonoše přestávají líbit, chtějí víc. Mnohem víc.

Ráno jsem si vzpomněl, že miluju zvířata. A proto jsem se na ulici zapovídal s jedním labradorem. Byl uvázaný u zábradlí před školou a byl moc fajn.

Jakkoliv zimu nesnáším, přece jen jí musím přiznat jednu kladnou vlastnost. Když už totiž nemůžu na ryby, doháním resty ze sezony. Stávám se tátou na plný úvazek. K radosti svých kluků...

Rozhodně nemohu říct, že bych trpěl nedostatkem tak obyčejného kousku oblečení jako jsou ponožky. Mám jich mraky. Jenže jak se ukazuje, ani plné šuple nestačí.

Už jste si někdy nechali věštit budoucnost ze svého data narození? Já jo. A hned dvakrát. Vždycky v zimě, před příchodem nového roku. A vždycky v tak trochu složitém období, když jsem byl emočně našrot. Právě tehdy jsem se obrátil k magii čísel, abych zjistil, co na mou budoucnost říkají. Koneckonců ve víně a v číslech je prý pravda. Jen lahvinka Chardonnay mi sotva ukáže budoucnost.

Chtěl bych být medvídkem a z výkladních skříní dívat se ven, přál si svého času Michal Tučný. Jsem teď na tom podobně. Jen s tím rozdílem, že na medvídka kašlu. Chtěl bych být medvědem.

Tuhá zima, vytuhlý mozek. Bílý sajrajt za okny, těžko průjezdné silnice a blbec, který mi včera na parkovišti odřel auto a ujel. A ryby v nedohlednu! Tyhle týdny jsou fakt na kulku.