václav fikar

Když řeknu, že tento fotoblog je z velké části dílem kultovní hlášky ze skvělé komedie Vesničko má středisková, asi jen málokoho napadne možná spojitost s tímto Menzelovým filmem. A přesto je to tak. Za mou novou fotografickou vizí stojí hláška: Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore.

První předjarní chytání obvykle nejsou spojena s hordou ulovených ryb. Víc než jarní jsou totiž stále ještě zimní. Ledová voda je prostě ledová, neboť rozpuštěný led ji vážně příliš neohřál. Nasáklá pachutí roztátého sněhu ještě není připravena stát se kolbištěm častých, natož velkých soubojů.

Šestadvacátého prosince je datum konce největších vánočních trhů v historii Chebu. Trvaly šestadvacet dní a kromě stánků, ze kterých voněly například medovina, svařák, trdlo, uzené ryby nebo steaky, nabídly...

Povede-li se podzimní den, chci, aby mi ho zabalili sebou. Tisíckrát pár kilo, prosím! Slunce, plody, vůně, barvy… Všechno. Celou tu výkladní skříň, zaranžovanou bezbřehou fantazií přírody tak, aby ohromila zrak i další smysly všímavého. I proto mají fotografové na podzim žně.

Léto skončilo. Nevím to sice jistě, ale na konci září už si snad podobné tvrzení mohu v Česku dovolit. Zvlášť když jsem včera ráno škrábal námrazu z oken auta. Skončilo tedy období letních festivalů a jarmarků, kterých u nás letos - stejně jako vloni a předloni a předpřed... - bylo habaděj.

Protože Cheb je místem, kde nejčastěji usínám a také se probouzím, je celkem logické, že se v hledáčku mých fotoaparátů objevuje poměrna často. Koneckonců vnímavému oku má co nabídnout. Například jedno z nejkrásnějších náměstí v České republice. Anebo genius loci prastarých...

Ne ne ne ne ne ne ne neměl jsem, tu cikánskou holku potkat za lesem, ukradených slepic pírka... Divadelní rokle, namačkaná k prasknutí, se vlní a zpívá s MIG 21, jejich výborný koncert končí. A tím začínají Chebské dvorky, čtyřdenní kulturní festival s mezinárodní účastí. Vítejte v nejdelším fotoblogu v Česku.

Koupě nové zrcadlovky a k tomu mimořádně fotogenické jaro se staly silným důvodem pro to, abych sedl do auta, cestou z benzíny si koupil mraženého Míšu a vyrazil pár kilometrů za město. K Ohři, kterou jsem fotil snad už tisíckrát. Tentokrát jsem do džungle vyrazil s jediným cílem...

Tak tohle byla výzva. Nafotit krásně Prahu, Karlovy Vary, Tábor, Kroměříž nebo třeba Cheb není zase až takový problém. Ale nafotit krásně Sokolov? To už je poněkud tvrdší oříšek. Asi jako nafotit přitažlivým způsobem Třinec nebo jiná vyhlášená průmyslová města. Takové zadání vyžaduje víc než jen...

Plzeň. Slovo, které mě odjakživa hřeje. K západočeské metropoli mám skutečně velmi blízko, je městem mého sdce. Jako bych své kořeny měl právě tam. A zřejmě i proto ji velmi často navštěvuji. Někdy s fotoaparátem v kapse. Venku bylo mínus patnáct, prst na spoušti dostal zabrat...