václav fikar

„Před šesti lety jsem tady koupil chatu, ale tolik vody nepamatuji. Ještě třicet čísel a jsem v prdeli,“ žene se ke mně chlápek z chocovické osady.

Stojím na lávce přes Ohři u Chocovic a pozoruju valící se živel. A navíc ho fotím. „Proč to nezadrží Skalka? Vždyť je prázdná,“ rozčiluje se chatař, zatímco přemýšlím o zajímavém záběru.

A pak i o jeho slovech. Nevím, proč vypuštěná Skalka nezadržuje mimořádně velkou vodu, za to ale vím, že horní tok Ohře právě zažívá největší vodu za posledních dvacet let. I proto jsem se zvedl od Spongeboba a se svým Canonem vyrazil na mokré lovy beze zbraní. 

Pouť po stopách živlu začínám v Jindřichově. Tohle je pohled z mostu přes Ohři směrem na Františkovy Lázně. Schválně, kudy řeka normálně teče?

Cheb - Jindřichov - bez komentáře.  

Cheb - Jindřichov. Kde jsem to v červenci stál, když jsme tam zkoušeli okouny ultralightem?  

A znovu Jindřichov. Jen pohled na opačnou stranu z mostu přes řeku.  

Cheb - Jindřichov.

A ještě jednou Jindřichov - pohled směrem na Tršnice. Hladina je víc než o metr a půl zvedlá. Jen pár kilometrů pod přehradou nevídáno! Být tohle skutečné jezero, potkávali byste mě právě tady

Vodácké tábořiště v Tršnicích. Boudo, budko, kdo v tobě přebývá? 

V Tršnicích se voda z řeky vylévá každé deštivější jaro. Letos ale hladina vystoupala mnohem výš než obvykle. Přes luka a pole jsem musel v holinách, na několika místech však ani ony nestačily. A tak jsem se musel vrátit k autu pro broďáky. Jako exot z těch nejoxitečtějších krajin jsem se pak s foťákem na krku brodil místy, kde se normálně pasou srny 

Příroda je dokonalá. U zatopených luk a polí se okamžitě objevily volavky... 

... a rackové

... a další rackové

Zkrátka nové obří jezero, které vzniklo v Tršnicích, se okamžitě stalo oblíbeným. Tedy... Zemědělci si myslí asi něco jiného, ale vodní ptáci vypadali spokojeně... 

Koryto Ohře je tady asi deset metrů široké a normálně vede v místech, která jsou na tomto snímku úplně nahoře - vzadu za stromy. Dnes ráno dosahovala vylitá Ohře až k trati na Karlovy Vary, na které v tuto chvíli stojím. Než jsem k trati dobrodil, vyplašil jsem kousek od ní rybu. Podle hřbetní ploutve zřejmě cejna. Chtěl chytit rychlík na Paříž, ale nepovedlo se... 

Blížím se k Vokovu... Když bych nafotil ten samý snímek po opadnutí vody, Ohře by na něm  nebyla. Její koryto totiž vede mimo tento záběr... Tedy téměř. Jeho zcela nepatrná část je vidět za pravidelně vysázenými stromky zhruba v polovině fotografie. Právě tam se řeka stačí mimo záběr.

Stejné místo, jen jiný úhel pohledu... Opět fotografováno z trati.

Potřebuju trochu štěstí, abych pořídil výrazný a nebo akční moment, říkal jsem si, když jsem už druhou hodinu brodil bahnem a rozlitou řekou v polích. A jen pět minut na to jsem se dočkal. Z koruny či dutiny jednoho stromu majestátně vyletěla a vzápětí zamířila k hladině sova. Neskutečné! Letěla mým směrem, relativně pomalu a elegantně, takže jsem měl čas ostřit. Naštěstí jsem tou dobou měl nasazený teleobjektiv. Byl jsem tedy připravený. A zároveň vzrušený představou takového snímku. Sova, zřejmě kalous ušatý, začala klesat k hladině. Evidentně tam viděla něco k žrádlu. Zřejmě hlodavce. To bude záběr! Počkej, já tě pokropím. Umím šest a půl snímku za vteřinu, říkal jsem si v duchu. Až nastal ten správný okamžik. Zmáčkl jsem spoušť. A nic. Vybitá baterie! Game over

Na snímek roku si tedy budu muset počkat. Místo toho znovu posed, který jsem cvaknul chvíli před sovou...

Nebanice - silnice u vodáckého tábořiště. Normálně řeka teče napravo, asi 200 metrů odtud.

Nebanice - koňácké pastviny. Koryto Ohře je odtud vzdálené cca 350 metrů.

Nebanice - zatěžkávací zkouška pro dokončovanou cyklostezku podél Ohře.  

A nakonec jsem si zajel do Karlových Varů. Poznáte, kde tento snímek vznikl? Fotím z parkoviště u nákupního centra Varyáda, tam na druhé straně je někde KV Aréna.

A poslední fotka z Varů. Ohře se blíží k parkovišti u Varyády.