václav fikar

Tak se slíbeným rozhovorem to dopadlo líp než jsem si představoval. Místo mailu jsme se s autorem knihy nakonec setkali v Karlových Varech, dokonce v hospodě :-), a dobře si povídali. Václav je úplně normální člověk a ze mě asi bude reportér, tss, tss :-) Tady je:

Kterou z povídek v Zápisníku šíleného rybáře máte nejradši?

Na to neumím odpovědět, protože na rozdíl od čtenářů jsem si je všechny prožil na vlastní kůži, a to je pak vnímáte jinak. Mám k nim jiný, zúčastněný vztah, a řekl bych, že je mám rád všechny stejně. Odpovím ale jinak. Při psaní jsem několikrát spontánně vybouchl smíchy, a to bylo u kapitol nazvaných Outsider, Zmoklá slepice, kde popisuji setkání s Endží, závěrečné nemocniční pasáže nebo Vietnamci a já. U Dr. Sagebalda jsem měl pro změnu husí kůži, protože jsem znovu cítil ten mrazivý pocit z celého příběhu. A bavil jsem se i při popisování mých domácích neúspěchů v kapitole… Jak ale říkám, těžko se mi některá z povídek vybírá jako NEJ. 

Příběh s mrtvou dívkou se skutečně stal, nebo jste si ho vymyslel?

Ano, stal se. Vymyšlené je tam jen jméno policisty. Nejmenoval se Karas. Byla to jiná ryba.

Která z postav ve vaší knize je vám nejbližší?

Nevím, o tom jsem nepřemýšlel. Nejbližší ve smyslu citovém byla v době přípravy knihy moje žena, jinak asi žádná.

Byla při psaní chvíle, kdy jste si říkal, že tahle kniha bude úspěšná?

Ne. Ale říkal jsem si, že ta nebo ta pasáž čtenáře pobaví a že ta nebo ta pasáž si jim bude z nějakého důvodu líbit.

Prozrazujete ve svých příbězích úplně všechno, co ve skutečnosti zažijete?                                        

V povídkách se objevuje všechno, co se událo. V zájmu dynamiky textu, jeho náboje, jen něco víc vypíchnu a něco zase potlačím.

Chystáte se napsat druhý díl Zápisníku?

Jak se Zápisník šíleného rybáře dostává víc a víc mezi lidi, začínají tyto dotazy pomalu přibývat. V tuto chvíli o tom nepřemýšlím, ačkoliv do budoucna to vyloučit nemohu. Pokud u vody prožiju tolik zajímavého, aby to unesl knižní papír, třeba napíšu i dvojku. Spíš to ale nepředpokládám. Teď pracuji na docela jiné knize, která nemá s rybařinou nic společného.

Jaký je podle vás rozdíl mezi Krokodýlem Dandým: Obludnou štikou z Jesenice, která vyšla před deseti lety, a zápisníkem?

Podle mého velký. I když je struktura ZŠR podobná, tedy krátké povídky, zčásti se proměnil můj styl. Nové texty jsou přímočařejší a současnější, upustil jsem od větné rozevlátosti své první knihy, zakázal jsem si používání archaismů, ve kterých jsem si dříve tolik liboval. Zápisník je pevněji semknutý, některé postavy se prolínají napříč povídkami. Něco jako ve filmových Knoflíkářích. Zkrátka za těch deset let se styl trochu vyvinul. Snad v něm zůstalo to nejlepší z předchozí éry, ale posunulo se to víc do nové doby. A je tu ještě jeden zásadní rozdíl. Zatímco „krokodýl“ vyšel u malého nakladatelství, které neumělo knihu pořádně rozdistribuovat (přesto se ho prodalo kolem 1800 výtisků), „zápisník“ vydala Mladá fronta. Největší domácí nakladatelství s perfektní distribuční sítí. 

Když si odmyslím vaše odborné knihy, tak ty beletristické jsou plné humoru. Předpokládám, že humor máte rád a že máte rád i filmové komedie. Kterým dáváte přednost?

Komedie mám rád a vybírám si je podle nálady. Mám rád inteligentní komedie, mezi které počítám třeba Good Bye, Lenin, francouzského Záletníka, Forrest Gumpa nebo české černobílé Happy End s Vladimírem Menšíkem či Já, truchlivý bůh s Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským. Ale líbí se mi i „prostší“ komedie, třeba s Belmondem nebo bláznivé komedie s Leslie Nielsenem. Je jich víc.

A co polistopadové české komedie?

I tam si vyberu. Líbí se mi filmy Černí baroni, Pelíšky, Knoflíkáři, Horem pádem, Příběhy obyčejného šílenství, Jedna ruka netleská nebo naposled Vratné láhve. Na další si teď nemohu vzpomenout.

Ve kterém ročním období nejraději rybaříte?

I když mám rád léto a slunce, rybolov v horku přímo nesnáším. Člověk kvůli vysokým teplotám a brzkému východu slunce musí vstávat ještě v noci, což je hrozné. Skutečné šílenství. U přívlače se přitom zapotíte ještě víc, než když sedíte a na záběr jen čekáte. Takže nejraději vláčím na podzim, kdy už se člověk u vody nepotí a vzhledem k povoleným dobám lovu už nemusí vstávat ve tři. V létě ale zase mohu lovit třeba sumce, což je pozdě na podzim už skoro nemyslitelné.   

Jaká je podle vás nejlepší nejuniverzálnější nástraha?

Rousnice.

Co máte kromě rybařiny nejradši?

Na jaře mám rád čerstvě zelenou trávu, v létě chlazený meloun a sluníčko, v zimě peřinu.

Jsou věci, které vás v životě štvou?

Takových je dost. Třeba když cestou do práce v pondělí ráno prší. Víc mi ale vadí, když vidím, kam spěje celý svět a lidská civilizace. Asi to jednou tady bude opravdu vypadat jako v satirické komedii Idiocracy, která šla v českých televizích jako Absurdistán. Lidstvo už teď totálně blbne a úplně zdegeneruje. V Reflexu jsem třeba četl, že vědci vymysleli umělé vepřové maso. Fujtajbl! To je jen jeden ze začátků konce. A taky mě hodně štvou zloději. Nedávno mi ze dvora u nás před domem ukradli zbrusu nové tričko. Bylo dovezené a měl jsem ho strašně rád. Bylo to mé úplně nejvíc nejlepší tričko.

Kdy jste se dozvěděl o existenci skupiny přátel Zápisníku šíleného rybáře na Facebooku?

Vaše skupina už byla pár týdnů na světě, když mi zavolal známý a zmínil se o ní. Náhodou ji nějak objevil, připojil se k ní a předpokládal, že o skupině a jeho členství v ní vím. Nevěděl jsem. Dozvěděl jsem se o ní od něj.

Lidi ve skupině Zápisníku šíleného rybáře na vás mají také otázky. Máte nějaký další kontakt s cikánem Nikim?

Ne.

A jedna z fanynek knížky se ptá, jestli jí chcete? Ale to si dělá legraci… :-)

Pokud si ji nedělá, tak ať mi pošle mail.

Aleš Balko, zakladatel skupiny přátel Zápisníku šíleného rybáře na Facebooku